Pochody věřících, kajícné nálady, víru svou v nebesích, železné zásady a maso syrový pojídat k večeři, hanobit oltáře, nemyslet uvěřit. Ve jménu milosti, života spaseni, zabíjet nevěrce a pálit znamení. Kříže jsou ze zlata a roucha z hedvábí, hromady moudrostí, minimum poznání. Ježíš prý říkával "Odpusť, pak odpustím", dobro jim rozdával, zaháněl láskou stín, teď pro něj zabíjí a przní životy, falešné symboly, zvrácené hodnoty. Sudba se naplní a doba dozraje, pravda nám ukáže, na které straně je a jestli vzkutku žil tenhleten lásky král, asi ho naplnil smutek a těžký žal.
Pochody věrících, jak panbůh stvořil je, nenávist v ulicích, láska tu nežije. Svou rukou podanou předstírajíce ctnost posílaj tisíce tou cestou na věčnost, tělo je na misce a krev je v kalichu a syn je bez otce jak život bez hříchu. Na štítu víry znak, v duši však nízký pud, kázat a diktovat, potlačit vlastni stud. Ač nejsou bez viny, házejí kamenem, jestli jsou boží lid, tak my jím nebudem, když tyhle skelety jsou opravdu věřící, tak my se zříkáme božího otcovství... Navždycky ve jméně tvém... |
