Slunce když zachází, k spánku ukládá se den,
honí se hlavou tvou úvahy pouhé jen,
o tom jaký život žiješ, co za smysl to má,
kolečko ve stroji, méně důležité než se zdá.
Vydělat co nejvíc peněz, aby ti je pak mohli vzít,
pokud možno nevyčnívat, pak tě snad nechaj žít,
rodinu řádnou založit, děti k poslušnosti vést,
nepřemýšlet, neodmlouvat, jinak by mohl přijít trest.
Ještě než skončíš v chladivém hrobě,
Pokus se odpovědět aspoň sobě,
jestli všechny ty zbytečné a lesklé věci,
stáli ti za to žít uvězněný kleci,
Radši se dál už neptej, jinak zešednou ti vlasy,
rodiče, ty, pak tvý děti, otroci na věčné časy,
zkonzumovaní konzumenti, oběti sami sebe,
bludiště bez východu, cesta co nikam nevede.
Nůž do toho, abys konal velké a slavné činy,
změnil si vlastní život na množství tržní síly,
nejsi v tom sám, jsou to i lidi kolem tebe,
né však vždy většina najde cestu do pravého nebe. |
