Tohle už nerozdejchám, tohle mě roztrhá,
vždyť ty si můžeš vybrat, řekni mi tak proč já?
Vzpomínky nostalgický, uprostřed čtyřech stěn,
a stejný jako vždycky, deprese úzkost, sten.
Není to fantastický? V místnosti bez ozvěn?
je to až nelogický, v těle jsem uvězněn.
Stavy jsou atypický, moc zvratů, příliš změn,
vlastnosti ryze lidský, jak zvíře omámen.
Ref.:
Neboj se umírej,
oni mě neslyšej,
pomoc už nečekej,
zůstal jsi sám…
Cejtím svůj vnitřní svět,
prázdno se v něm rozpíná.
Nevede z něj cesta zpět,
vlastně zbejvá jediná.
Čas pomalu odbíjí,
spoután hledím z postele.
Ti co tu už nežijí,
jsou poslední přátelé.
Ref.:
Neboj se, nevnímej,
slzy bolest umocněj,
v žádnou víru nedoufej,
je ztracená…
Neboj se, nedejchej,
konec není zas tak zlej,
poprvý svobodnej,
a bez jména…
|
.jpg)
Kato:
Promile:
Promile:
