Ten čDerný pramen vlasů tvých jGá chci zas držet v rukách svých
a slDyšet, co v něm vítr vyprávAí,
jak vDoní zrána lesní mech, tGak rychle, honem, samej spěch,
ať stDihnu ještě Aexpres východnDí.
Po pěti letech, Bože můj, já držím v ruce dopis tvůj
a vím jen, kdy a kde tě čekat mám,
však se svou tváří nevinnou musíš se smířit s pravdou tou,
že láska má už tobě nepatří.
Jen mlč, už dál nic neříkej, můj svět je jinej, není zlej,
cestou svou má každej právo jít,
až najdeš jednu z pravejch cest, ke štěstí tou pak dej se vést
a jen hlas svýho srdce poslouchej.
Já slyším tvýho srdce hlas, není slyšet kromě nás,
říká, ať vlak u nás nestaví,
vidím tě na zápraží stát, pak mizíš v dálce, je to tak,
že vlak v týhle stanici nestaví,
že vlDak v týhle stanAici nestavGí D...
|
