1. SvCětýlka svC/Híček Ca jedno jGediný přCání:
jen tak dFálC, G, C, G jen tak dCál,
v pokoře pC/Hísnička nCajednou hlGavu nám sklCání,
jen tak dFálC, G, C, G jen tak dCál,
jGeště v nás zůstala vCíra a cit,
jFeště se umíme zCa ruce vzGít,
nCezhasnou světýlka, kdGyž prostě nebudem chtCít,
jen tak dFálC, G, C, G jen tak dCál,
jen tak dFálC, G, C, G jen tak dCál.
Vítr nám pohladil vlajku, a jak by chtěl říct:
jen tak dál, jen tak dál,
nevadí, málo je spánku, však zpívá se víc,
jen tak dál, jen tak dál,
s drátěnou košilí pěšáci jdou,
co letadlem do ráje nedolétnou,
řeknou si "ahoj" a určitě dají si tón,
jen tak dál, jen tak dál,
jen tak dál, jen tak dál.
Kdo bez řečí nabídnul celtu, když začalo lejt,
jen tak dál, jen tak dál,
ten lásku sel po lidech, a na to netřeba glejt,
jen tak dál, jen tak dál,
za Terezou do města bez okenic
vydal se Toulavej, co zbejvá víc,
tak, jak tu sedíme, zkusíme potichu říct:
jen tak dál, jen tak dál,
jen tak dál, jen tak dFálC ...
|
