|
|
Petra Černocká - Oči těch dvou Petra Černocká - Oči těch dvou |
| Nám dvěma scházelo málo, mohli jsme jak jiní žít.
To co se s námi stalo nejde napravit.
Všechno je pryč, marná sláva, není proč trápit se tím.
Když svojí sestře dávám kytku svatební.
A hlas varhan pěkně zní, hebký jako plyš.
Slova se ztrácejí, tóny jdou blíž.
Jen chvíli zůstanou v těch bílých zdech
a já v řadě poslední jdu po schodech.
Oči těch dvou, jen v sobě si čtou,
co je v nich psáno svět nevidí.
A jak se zdá nejenom já patřím k Těm kdo jim závidí.
Zdobený dort už se krájí, víno se dolévá výš,
Přátelé se ptají, proč se nestavíš.
Mohl bys sedět tu se mnou, oslavy ty jsi měl rád.
Hosté, než se zvednou, první půjdu spát.
A hlas varhan pěkně zní, hebký jako plyš.
Slova se ztrácejí, tóny jdou blíž.
Jen chvíli zůstanou v těch bílých zdech
a já v řadě poslední jdu po schodech.
Oči těch dvou, jen v sobě si čtou,
co je v nich psáno svět nevidí.
A jak se zdá nejenom já patřím k Těm kdo jim závidí.
|
| |
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
