Ten, kdo zná a umí ptačí nářečí,
tomu jistě každej sadař dosvědčí,
jak je krásné sedět v sadě sám, jé,
ó, já to znám.
Poslouchal jsem jednou kosa v neděli,
jak se k sobě měli, když tu seděli,
on a ona, jinak jeden pár, jé,
ó, já to znám.
A potom druhej den,
prej tam, co je ten kmen,
stála sama jako v mrákotách
a srdce jako zvon,
příčinou byl on,
že jí právě někam s jinou plách, jé.
Člověk by se neubránil dojetí,
o čem hloupej kosák nemá ponětí,
proto bejvám v sadě vždycky sám,
ó, já to znám.
A potom druhej den,
prej tam, co je ten kmen,
stála sama jako v mrákotách
a srdce jako zvon,
příčinou byl on,
že jí právě někam s jinou plách, jé.
Člověk by se neubránil dojetí,
o čem hloupej kosák nemá ponětí,
proto bejvám v sadě vždycky sám,
ó, já to znám,
jéjéjé, óóóou, já to znám, hmmm, óóóó, já to znám,
a teď všichni, ó, já to znám.
|
Josef Laufer:
