Damdy dady dambó, damdy dady dú,
damdy dady dambó, damdy dady dú,
damdy dady dambó, damdy dady dú,
damdy dady dambó, damdy dady dú.
Se svým plukem jízdním mládenec jel,
damdy dady dambó, damdy dady dú,
u pramene krásnou dívku uviděl,
damdy dady dambó, damdy dady dú.
Růži jí dal, královně svých snů
a pak jel zas dál se svým damdy dady dú,
řek jen, zde máš květ a já za pár dnů,
vrátím se zpět se svým damdy dady dú.
Damdy dady dambó, damdy dady dú,
damdy dady dambó, damdy dady dú.
Dlaň s rudou růží jen zamává,
jak dlouho bude kvést ta kytka voňavá,
vždyť ten, kdo jí dal, odjel s jízdní formací,
proč už není zpět, proč se pořád nevrací.
Růži jí dal, královně svých snů
a pak jel zas dál se svým damdy dady dú,
řek jen, zde máš květ a já za pár dnů,
vrátím se zpět se svým damdy dady dú.
Damdy dady dambó, damdy dady dú,
damdy dady dambó, damdy dady dú.
Kam ten pluk jízdní, jel asi kam,
snad k jiným pramenům a k jiným osikám,
tam on dal snad květ i těch pár svých opratí
té, od které zpět už se nikdo nevrátí.
Slib kdysi dal královně svých snů
a pak odjel dál se svým damdy dady dú,
řek jen, zde máš květ a já za pár dnů
vrátím se zpět se svým damdy dady dú.
Damdy dady dambó, damdy dady dú,
damdy dady dambó, damdy dady dú,
damdy dady dambó, damdy dady dú,
damdy dady dambó, damdy dady dú.
|
Karel Černoch:
