Každou hračku hned poničí,
odmítá chodit k holiči
a sousedé už nad ním lámou hůl,
je to špunt sotva z první třídy,
jakmile se však zmocní křídy,
hned píše po zdech, že je někdo, no.
Známe každou louku slunnou,
já a můj syn,
tykáme si s Inčučunou,
já a můj syn,
máme poklad s ryzím zlatem,
rádi nudle se špenátem,
já a můj syn, já a můj syn.
Je celý po mně a v našem domě
to hodnotí jako pohromu,
ač celkem vzato nemůžu za to,
že jabko nepadá, nepadá, nepadá daleko od stromu.
Máme moře s trojstěžníkem,
já a můj syn,
chceme se stát kominíkem,
já a můj syn,
svážet písek na hromady,
stavět si z nej všade hrady,
tetě Květě dáti darem Křivoklát
a pak si zase jako včera,
s naším tátou do večera,
u pavlače na Apače hrát.
Je celý po mně a v našem domě
to hodnotí jako pohromu,
ač celkem vzato nemůžu za to,
že jabko nepadá, nepadá, nepadá daleko od stromu.
Máme moře s trojstěžníkem,
já a můj syn,
chceme se stát kominíkem,
já a můj syn,
svážet písek na hromady,
stavět si z nej všade hrady,
tetě Květě dáti darem Křivoklát.
pak si zase jako včera,
s naším tátou do večera,
u pavlače na Apače hrát.
|
