Motýlí šum, v soláru strun,
najednou zvláštní souznění.
Hledal jsem smír, nekonečnej vír,
všech mírů, ve smíru vznášení.
Stíny prázdnejch dnů, části odstínů,
který zůstaly někde v povzdálí.
Rovnováha sil, Tebou jsem se opil,
čistý vyznání.
Propojený myšlení, souznění těl a spojení,
našich vnitřních sil krásný probíjení.
Jsme navždy propojeni, jsi vpsaná čára v mý dlani.
Ty jsi ta, na kterou čekám tisíce dní.
To je spojení, v objetí.
Otvíráš mi svět, s Tebou cítím to teď,
oči říkaj: „Ty světy sdílíme.“
Jsme jako kyslík a vzduch, silná víra a Bůh,
společnou lodí ke hvězdám míříme.
Je to zvláštní sen, kde nejsem jen ten,
jehož písně do prázdna létají.
Na cestě do výšin, tep se nám zvýší,
zašeptám Ti potají.
Propojený myšlení, souznění těl a spojení,
našich vnitřních sil krásný probíjení.
Jsme navždy propojeni, jsi vpsaná čára v mý dlani.
Ty jsi ta, na kterou čekám tisíce dní.
Upřímný milování, noci i svítání,
budu Tvůj verš a Ty můžeš bejt mou básní.
Jsme navždy propojeni, ať se stane cokoli.
To Ty jsi ta, na kterou čekám tisíce dní.
To je spojení, v objetí.
Ty a já společnou trnitou cestou,
můžeš vždy počítat s mou oporou.
Ty a já společnou trnitou cestou,
jsem navždy Tvou oporou, oporou.
Propojený myšlení, souznění těl a spojení,
našich vnitřních sil krásný probíjení.
Jsme navždy propojeni, jsi vpsaná čára v mý dlani.
Ty jsi ta, na kterou čekám tisíce dní.
Upřímný milování, noci i svítání,
budu Tvůj verš a Ty můžeš bejt mou básní.
Jsme navždy propojeni, ať se stane cokoli.
To Ty jsi ta, na kterou čekám tisíce dní.
To je spojení, v objetí. |
Pavel Callta:
