R: D7NášC7 dům je Bbplný C7různých zvuků,D7, C7, Bb, C7
D7NášC7 dům je Bbplný C7různých zvuků.D7, C7, Bb, C7
*: BbZleva C7i BbzpravaF, Bbshora C7i BbzespodaF,
D7toho C7šramotu a BbhihňáníC7,
D7zpěvu, C7křiku a BbspíláníC7, no hlukuD7, C7, Bb, C7,
Bb, C7protože F, C7daleko, Bb, C7daleko, Fširoko
D7není C7tu Bbhospoda,C7, D7, C7, Bb, C7, D7neníC7 tu Bb, C7hospoda,
Cvšichni pořád doma jsou.
1. D7Tak jsem taky C7doma jednou D7sedělC7,
D7počítám takhle už C7asi sedm D7nedělC7,
a Bb7zleva zas někdo C7huláká
a Bb7ruší mě při četbě C7Plzáka,
a D7tak jsem na roh C7linky odložil D7spartuC7,
a D7šel jsem zamlátitD7C7D7 do ústředního D7topeníC7,
Bb7a když se C7vrátím, Bb7díra v C7umakartu,
ale D7jinak je tu C7celkem dobrý D7bydleníC7 .
R:
2. Aspoň se tu člověk nebojí,
i když tuhle jsem zrovna seděl v pokoji,
a vtom najednou jsem slyšel,
jako by někdo vešel,
do chodbičky našeho bytu,
nastoupil na WC a spláchl si tu,
a pak jsem slyšel,
jak z bytu ven vyšel,
přivolal výtah a dolů odjel.
R:
3. Když jsem se těch zvuků přestal bát,
řekl jsem si:"Slávku, běž se podívat,
nenech to náhodě, zjisti co tě to tak spletlo,"
a fakt, na našem záchodě normálně svítilo světlo,
jsme tu prostě pro všechny a všichni jsou tu prostě pro nás,
a proto jsem na dveře nápis dal,
jenže ještě ten den ho někdo vzal,
a tak jsem do tmy chodby zakřičel:
"Přijďte zas, jak libo, přijďte zas!"
R:
*:
4. Před domem na hromadách hlíny
lezou človíčkové malincí,
a zatímco dům na ně vrhá stíny,
z nich rostou harmoničtí jedinci,
tak všestranně a harmonicky bohatí,
jako tahle píseň - ti se Bb7, C7, Fneztratí, juch!
|
Slávek Janoušek:
Bokomara:
Bratři Ebenové:
Bůhví:
