Jako jádra v jablkách
je v hloubce zámlka,
tak krásy,
když řek blázen za rámem,
ja zprávy neznámé
čtu z nich,
je to má pouť za duhou,
já její zásluhou
jinak vnímám,
když ty šmouhy slinkami
moji hlavu omámí
jak líh.
Někde musí být ráj,
lidí, zvířat a snů,
někde daleko za duhou, krásnou,
vlídnou, malovanou.
Někde musí být ráj,
lidí, zvířat a snů,
stěží malíř by lhal,
než ráj namaloval,
prošel jeho branou.
Někde musí být ráj,
lidí, zvířat a snů,
náhle zmysel svých obrazů bláznů krásou ozářený.
Někde musí být ráj,
lidí, zvířat a snů,
tak já si do muzeí chodívám
za tou duhou a za nadějí.
Tam za branou duhovou,
tam ptáci neklovou,
jsme v ráji,
celník Russo v paletě
má tigry zakleté
i sen,
v hlavě kryté baretem,
co zbývá z dítěte
štětcem hájí,
naivní jak umění
malíř kníže promění
noc v den.
Někde musí být ráj,
lidí, zvířat a snů,
někde daleko za duhou, krásnou,
vlídnou, malovanou.
Někde musí být ráj,
lidí, zvířat a snů,
stěží malíř by lhal,
než ráj namaloval,
prošel jeho branou.
Někde musí být ráj,
lidí, zvířat a snů,
náhle z obrazů bláznivou, vzácnou krásou ozářený.
Někde musí být ráj,
lidí, zvířat a snů,
tak já si do muzeí chodívám
za tou duhou a za nadějí.
|
Marta Kubišová:
Marta Kubišová:
Marta Kubišová:
Marta Kubišová:
