M: Po dešti slunce do včelínů, už začlo znovu prát, jsou v řece hejna línů, ne, nebude hlad. K: A co já s tímhle miminem, jak a čím je převinem, co s tím ? M: A když se peru s cejnem, co na háček se chyt, v tom světě obyčejném je nádhera žít. K: Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí. M: I ploušti jsou tu zralý, jen slůvkem se mi zmiň a jednoho ti k svačině dám. K: Jenomže já bych věděl rád, kde to dítě bude spát, co s tím ? M: Když někdo vodu kalí a ryby berou míň, tak na sluníčku dobře je nám. K: Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí. M: Po dešti zachce se i parmám, tak jako z vody růst, co řeká dá, je zdarma, ne, nebude půst. K: Láry a fáry začni tím, čím to dítě nasytím, co s tím ? M: Vždyť kolem nás se válí, těch dobrot habaděj, těm, co to v hlavě pálí, těm je na světě hej. K: Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí. M: Kde po žních přijde setí, tak tam zem urodí a všichni všechno v podstatě maj. K: Jo a k tomu fůru starostí. M: Někdy i fůru starostí. Obaja: Někdy i fůru starostí. Když dost je ryb i dětí v tom našem povodí, tak máme vlastně na zemi ráj. Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí. Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí.