Grand Prix,
dvě slova, která v sobě skrývají něco opojného, krvavého, věčného,
dvě slova, která ztělesňují touhu většiny zbavit se svých omezených možností.
Všichni se přece neustále poměřujeme s ostatními
a tím si dokazujeme, že jedeme svou velkou cenu.
Ve skutečnosti je však na světe jenom menšina lidí,
kteří jsou schopni a ochotni opravdovou Grand Prix jet,
ti ostatní, stojí kolem dráhy a čekají.
Nasaď si brýle mámení
a přetoč srdce na pár chvil,
vždyť dav tě možná odmění,
když první přečteš nápis cíl.
Tak žeň se za svou nadějí,
pot přenech mokrým půlnocím,
pomsti se nočním krůpějím,
ať strach se chvěje bezmocí.
Pro věnec s krásnou stuhou,
ty spoj se třeba s duhou,
ať bije déšť, ať bije déšť,
ty jet musíš dál.
Ty nesmíš chvíle ztrácet,
a déšť je kluzký zrádce,
nevidíš déšť, nevidíš déšť,
déšť se ti jen zdál.
To si bůh jenom tak hrál,
to si bůh jenom tak hrál,
to si bůh jenom tak hrál.
Snad bůh tvé brýle mámení,
na kluzké dráze ocení.
Snad už se supi slétají,
snad hnízdí na všech patnících,
proč supi nikdy nedbají,
ovacím v dálce vonící.
Pro věnec s krásnou stuhou,
ty spoj se třeba s duhou,
ať bije déšť, ať bije déšť,
ty jet musíš dál.
Ty nesmíš chvíle ztrácet
a déšť je kluzký zrádce,
nevidíš déšť, nevidíš déšť,
déšť se ti jen zdál.
To si bůh jenom tak hrál,
to si bůh jenom tak hrál,
to si bůh jenom tak hrál.
|
Jiří Štědroň:
Petr Kolář:
Apollo:
