Možná jen nevěřili, ale dneska už to ví
Ti, kteří pochopili, září, pořád na to sví
A rostou mezi lesy, mezi kopci různejch míst
Důkazy o tom, jak si člověk může plnit sny
Hudba je nekonečná inspirace napříč dny
Hudba je nekonečná inspirace napříč dny
Od Prahy do Ostravy všechny cesty vedou k ní
Od Prahy do Ostravy všechny cesty vedou k ní
Všichni lidi kolem Tebe rázem jsou Ti blíž
Všichni lidi kolem Tebe rázem jsou Ti blíž
Celý roky zpátky domů, když Ti město spí
A já nebudu se bát o to co má být
Stejně to, co v sobě mám, mi nemůžeš vzít
Proto myslím, dýchám dál, než se změním v prach
Ten, kdo v noci umírá, nemá z rána strach
Víš, ten život není jenom easy
Víš, že je naho pro ty výzvy
Víš, ale nejde jenom mířit, pokud stojíš věčně nahoře, tak můžeš padat z výše
Jen stín, má nekonečně mnoho podob, co s tím?
Dýchám a obouvám se do bot, co vím?
Kolik rozdám toho druhým, než najdu v sobě odpovědi, jak na konci duhy
A můžu nebo taky musím
A můžeš, pokud kolem Tě to dusí
A můžem' pořád dělat jen to, co umím, mám nekonečně otázek, co neodpoví ony
Tak hledám a denně mě to nutí
Co žiju, to píšu, co píšu, to umím
Co říkám, to mám anebo mít musím a i když to neznám, tak jednou to zkusím
A já nebudu se bát o to co má být
Stejně to, co v sobě mám, mi nemůžeš vzít
Proto myslím, dýchám dál, než se změním v prach
Ten, kdo v noci umírá, nemá z rána strach
2x:
A já nebudu se bát o to co má být
Stejně to, co v sobě mám, mi nemůžeš vzít
Proto myslím, dýchám dál, než se změním v prach
Ten, kdo v noci umírá, nemá z rána strach |
Poetika:
