" " chlapec vCítá dívku svGou,
"kolik dnAmií a nocí čGekal jsem tu sAmiám,
jak jsi v tvDmiáři pobledlAmiá a jak chlCadné ruce mGáš,
už mi vAmiíckrát nesmíš nGikam odejAmiít."
®: "Musím jAmiít, můj nejdražší, odkud se nGikdo nevrací,
dnes rAmiáno čeká nás jen loučenFí,
až kohDmiout noc zaplašAmií, už tě vCíckrát nespatřGím,
kéž ta dnAmiešní noc nekGončí svítánAmiím!"
"Ach, kohoutku můj milý, můj kohoutku rozmilý,
já tě prosím, ještě úsvit nevolej,
zůstaň dlouho, dlouho spát, nezačínej kokrhat,
ať se úsvit na tvých křídlech nevzbudí."
®: Kohoutek však nechtěl spát, začal časně kokrhat
a svým hlasem zval svítání,
"ach, má lásko nejdražší, už nás čeká loučení,
brzy temná noc se v úsvit promění."
"Kam chceš jít v tak pozdní čas," chlapec dívku přemlouvá,
"vždyť je temná noc a ty nemáš kde spát,
kde máš jinde lůžko své, svoje šaty hedvábné,
kdo jiný než já tvůj spánek ohlídá?"
®: "Lůžko mé je chladná zem, temný hrob a rakev v něm
a v ní, lásko má, musím spát,
místo šatů hedvábných černý rubáš oblékám,
brouky jen a červy za družičky mám."
|
Asonance:
Asonance:
Asonance:
Asonance:
