SDoudili sGe, sDoudili sGe dvDa sousedGi Do hranicAe,
Do hranicGe, stDarou slívGu, Do kus mezGe, o smrad z chlívDu.
Byl to spor Gurputnej, pDět let se tGáhnDul,
pGmiět let se táhnDul, pGět let se táhnDul,
jeden na drGuhýho Di ruku vztGáhnDul,
Gmii ruku vztáhnDul, Gi ruku vztáhnDul.
®: NDenávist kGaždá, tCa pominGe, pominDe,
všDechno se srGovná, jCen oni nGe, oni nDe.
Soudili se, soudili se rozvedení o svý jmění,
o svý jmění, o portmonky, o kastróly, o potomky.
Byl to spor urputnej /: s křikem a pláčem :/,
s křikem a pláčem,
ó, jak si překrásně /: po krku skáčem :/,
po krku skáčem.
®:
Soudili se, soudili se sourozenci mezi věnci,
mezi věnci, pozůstalí, kdo co zdědí, kdo co sbalí.
Byl to spor urputnej, /: bez slitování :/,
bez slitování,
byl na hrobě plevel a /: devátý stání :/,
devátý stání.
®:
Soudíme se, soudíme se lidi s lidma, kdo víc snese,
kdo víc snese, kdo se nedá, jen těžko se pravda hledá.
Je to spor urputnej, /: s sebou nás vláčí :/,
s sebou nás vláčí.
Může to k smíchu bejt, /: nebo spíš k pláči :/,
nebo spíš k pláči.
®: Nenávist každá, ta pomine, pomine,
všechno se srovná, jen lidi ne, lidi ne.
*: SvDou pravdu máš, jAá mám zase jinou,
mHmiožná se sejdou a mGožná se minou.
Já vDím, tenhle svět snAad jednu vadu má,
žHmie každý z nás jGen tu svou prDavdu má.
Soudíme se ...
|
