Lorraine:
Ani do bran pekel odcházet se nemá
beze slůvka Promiň, s disharmonií.
Bože, vynes jeden soud nad námi dvěma.
Co se neodpouští? Co se promíjí?
Sandra:
Dnes prvně dokořán tvou hrobku otvírám,
kam motýl marně tlouk na okenní rám...
Sandra + sbor:
A slunce rozžíhá svůj mocný arzenál,
co padlé zpopelní a živím káže dál
žít.
Lorraine:
Jak vzácný dar
ti byl dán,
dar volně žít
jsi svůj pán.
Směr, jímž chceš jít,
sis určil sám,
dar volby máš,
jsi svůj pán.
Sbor:
Stokrát daun, nikdy bez šancí,
se sluncem, s nejcennější monstrancí,
za věčný lidský ideál
s temnotou i s peklem rveš se dál.
Lorraine + sbor:
Ten, kdo sám tě kdysi stvořil,
nad tebou hůl nezlomí.
Spletí cest
už provždy má tě vést
čistý štít i svědomí.
Sólisti + sbor:
co zůstává,
je tvé Já,
nad nízkostí
se vznést má.
Ať zbožňován,
ať na hůl brán,
nuď kým chceš být,
jsi svůj pán. |
Monika Absolonová:
