Dozní tóny, zhasne sál Dávno spíš, když bloudím tmou I když mám tu svou pouť Nejdu sám Jedu dál tam domů za Tebou Možná jsi jediná, která chápe co si nosím Ty roky práce, všechny ty probdělý noci Nemusím mluvit, stačí jenom jeden pohled Poznáš co se kolem děje, vidíme si to na očích I když bloudím, v záři světel v hlavě pořád hraje klavír Zatřásli jsme světem, všem co proti nám se staví Můžu rozdávat svůj úsměv klidně na všechny ty strany Všechno je tak jako má být, jenom díky Tobě, Hany Vím, že nic není jistý, neberu svět samozřejmě Asi může to být lepší až se ztratí stíny ve mně Až když každou volnou chvíli budu dávat jenom nám dvoum Za to že to chápeš, jsem každej ten den vděčnej A věř mi I kdyby tu bylo tisíc, co dali by mi všechno jenom pro jednu noc ve dvou Až zas budu padat dolů, všech těch tisíc rychle zmizí A jen Ty jediná budeš znovu zase stoupat se mnou Dozní tóny, zhasne sál Dávno spíš, když bloudím tmou I když mám tu svou pouť Nejdu sám Jedu dál tam domů za Tebou Není moc těch, kterým svěřil bych svůj život Není jich tolik, kolik kterým tolik věřím Kdybych měl ze všech těch lidí vybrat jenom jedno jméno Které, kdyby šlo o všechno, postavil bych ke svým dveřím Vím, že zvolil bych si Tebe a Ty by jsi se mnou byla I když bude to to poslední, co ze mě lidem vrátí Jsi víc, než si myslíš, než možná by jsi chtěla S Tebou zastavím i čas, přesto, že se druhým krátí Štěstí je zvláštní, každý má milion přání Milion věcí, které chtěl by jednou mít A i když básník ponoří se do svých básní Vše, o čem pak píše, můžu s Tebou snít A taky vím, že až ty světla zhasnou Až hudba dohraje pár závěrečných tónů Opona spadne a ty všechny hlasy zmizí Po vší té slávě se zas vrátím k Tobě domů Dozní tóny, zhasne sál Dávno spíš, když bloudím tmou I když mám tu svou pouť Nejdu sám Jedu dál tam domů za Tebou Můžu padat, můžu stát Stoupat výš i bloudit tmou Jsi můj maják v srdci Na pořád V jeho světle mířím za Tebou