Prohánět takovéhle tělo
Zašel jsem jsi si včera za svou doktorkou
Sdělila mi, že se ještě držím nad vodou,
Řekla:
„Paule, už bys měl otevřít oči, víš,
Jak asi dlouho myslíš si, že ještě smíš,
Prohánět takovéhle tělo?
Kolik nocí budeš ještě moci,
Dál dělat to, co děláš
Za koho mě, prosím tě, máš?
Přišel jsem domů a svalil se na postele,
V znavené hlavě tmu jako v kostele,
Má žena vstoupila na práh a povídá:
„Co se stalo, můj sladký hochu, no, copak?“
Ach, řekl jsem jí všechno, jak jinak…
Povídám: „Peggy, měla bys otevřít oči, víš,
Jak dlouho myslíš si, že smíš,
Prohánět takovéhle tělo?
Dál dělat, co děláš,
Co? Za koho mě, prosím tě, máš?
Hošánku, už konečně otevři oči, vždyť víš,
Jak dlouho myslíš si, že ještě smíš,
Prohánět takovéhle tělo?
Kolikpak nocí ještě budeš moci,
Dělat to, co děláš
Za koho mě, prosím tě, máš?
|