E Já jsem vandrák a E7 karbaník
a po A krajích jezdím sám,
sotva E leze už můj A vraník,
jó, H7 a taky dost E chlastám.
Že jsem syčák, že jsem sígr,
nechce mě znát ani bůh,
fízl číhá na můj flígr,
jenom chřestýš je můj druh.
Jak tak jezdím na vraníku,
tak už neznám pojem čest,
ten není v mým zákoníku,
tam je pistole, nůž a pěst.
Že nemůžu jezdit s párou,
jezdím aspoň pod parou,
kašlu na tě Pane Bože
s tvou nebeskou patrolou.
Já jsem vandrák a karbaník,
zkouřenej jsem nehezky,
tak mne můžeš Bože škrtnout
v tý svý knize nebeský.
|