|
|
Věra Martinová - Proč se k ránu chlapi ztrácejí Věra Martinová - Proč se k ránu chlapi ztrácejí | | Víš, měla jsem já hloupá
ti tenkrát pusu dát
a nebejt zas tak skoupá
když's´ mi za ohradou z klád
pevně stisk mý tělo horký
planoucí nadějí.
Ref.
Bože, řekni, proč se k ránu
chlapi jak hvězdy ztrácejí.
Předvádíš, co máš síly
jak stromům lámeš vaz
však mrknu a jen chvíli
a seš´ mně napospas
šeptáš, lásko, jsi ta pravá
já vzdychám s nadějí.
Ref.
Bože, řekni, proč se k ránu
chlapi jak hvězdy ztrácejí.
Kam déšť a větru vlání
a jen tví hřebci smí
do temných, širých plání
lásko, vypustil`s´ mý sny
rtěnkou na sklo píšu v slzách
a ptám se s nadějí.
Ref.
Bože, řekni, proč se k ránu
chlapi jak hvězdy ztrácejí.
Ref.
Bože, řekni, proč se k ránu
chlapi jak hvězdy ztrácejí.
|
| |
Věra Martinová:
