Brontosauři
Máyovky
AmiDávno už v polích stichnul pokřik vran
měsíční záře, vločky poletují tu a tam
to jednou Dmivečer přišla paní Zima
Amipozeptat se Emico a jak se Amimám.
Dřevěný teplo voní po trámech,
nechal jsem vodu ohřát na čaj,
na grog na kamnech
pak v rohu u skleničky
začal jsem si zpívat jak dřív bylo líp.
® AmiAsi už stárnu nebo Chloupnu snad,
Gjá jsem měl Máyovky aDmiWolkra rád
Amia než jsem šel s holkou,
řek´ jsem Cstokrát snad
jak je mi Gmilá, něžná, hezká
a jak bych Dmichtěl ji mít rád. (E)
Najednou všechno se to zvrtlo tak
na pramen žába sedla a na helmy
černej pták,a já si myslím,
že na tenhle podivnej svět
asi nepatřím.Jen ta má Sázava
mi občas vrátí chuť se smát, někdy
se zastaví tam přítel, děvče, kamarád
pak v rohu u skleničky
zpíváme si o tom jak dřív bylo líp. ®
Dávno už v polích ... co a jak se mám.
|
Pavel Bobek:
