1. DGál, co dCál, snad pGokaždé se mě ptDáš,
jak dCál, kam dGál, když přAed ženou se schovávDáš,
tak pCoslouchej mě, hGolka moje, nCejsem žádný hrGáč,
já mám tě rCád, všDak ne tvůj plGáč.
®: NEmievandruj dál do mě, je to prCavda známá
kDaždý rub má svůj lGíc,
kEmioukej, to se s tajnou láskou vždCycky stává,
nDesmíš chtít vGíc.
Mám, já vím, čekat, až zase zavoláš,
mám jen tvůj stín, když otvírám svůj snář,
já jinou šanci nemám, než den v týdnu s tebou být,
já smím tě, smím jen chvíli mít.
®:
Mám se prát o to, čemu už nevěřím,
jak mám to brát, ty dál se líbáš s ním,
já nemám důvod, proč bych měnil tu svou zlatou mříž,
vždyť s tebou bych měl, holka, stejný kříž.
®:
®:
|
Pavel Bobek:
