D          G    A

1. Když se mi zdá, že si málo věřím

             D        G       A

   a význam slov se z vět vylévá,

             D         G          A

   procházím park s fontánou až k věži

   H            E    G A

   zvednout své já.



2. Na půdě mám starou skříň a postel,

   chodím se ptát tajemství z těch let,

   poslouchat hlas, už je čas jen ustel,

   straším jen zlé.



           D  G  Em A D       G         A

R: Šel jsi spát  úúú, počítat kolik je hvězd,

          D  G  Em A D           G       A

   dlouho spát  úúú, s vlnou si beránky plést.



3. V té výšce jsem k tobě blíž o pár vteřin,

   zkouším tě zábst v prstech u nohou,

   proč žádné dny, co nás hřály z peřin,

   vrátit se nemohou.

R:



4. Na první z hvězd, co ji soumrak chytil,

   díváš se k nám jejím pohledem,

   když se tvůj světzastavil a zřítil,

   můj zůstal nesveden.



R: