Motám se ulicí sledován jepicí, nemám chuť na pivo, prachy na kuřivo. Život mě nebaví, jdete mi na nervy, nemám nikoho rád, nejsem váš kamarád. Nechci vás poslouchat, ty vaše výlevy. V ulicích pogovat v zajetí svobody, výlohy rozbíjet a hulit stařeny, závidět boháčům jejich miliony.
Poslední peníze propíjím v hospodě, snažim se velice, abych byl v pohodě. Opiju komára, usmažím batole, jen abych neskončil na áru v Motole. Snobové ve fárech proplouvají ulicí, děvky si kupujou, je to na palici. Sere mě tenhle svět a systém z**rvenej, nikdo mě nebere, lidi mi nevěřej.
Život je o ničem, když nemáš peníze. Každej se ulejvá a "za nic nemůže". Tak proto nikoho na světě nemám rád, na lásku bratrskou můžu z vysoka srát.
Až jednou zahynu na cirhózu jater, na rakev bude mi blít poslední punker, kterej mi ovlivnil celý moje bytí. Až tam mi ukáže, jak na bídu sráti. Pak přídu do nebe, do velký putyky, nebudu tam dělat s přetvářkou cavyky, rozbiju Bohovi jeho lživou držku a pak si zapálim šumavskou marišku. |
