TAmirs trnů tesá "T" a tGyran tleská z trAmiůnu,
je jaro desáté, jež vGoní po ocAmiúnu,
plyš prachu pDmiíše po zdech pGísmena šedivEá,
nAmie píseň, pouhý pDmiovzdech, ktAmierý se nezpívGá, který se nezpívAmi, F, Eá.
Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou,
kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou,
jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá
pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.
Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá,
chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá,
vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá
nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.
Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou,
a tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou,
/: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T",
kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté. :/
|
Karel Kryl:
Karel Kryl:
Karel Kryl:
