|
|
Karel Kryl - Střepy Karel Kryl - Střepy |
Transpozícia: [+1 +2 -1 -2] |
V Amiulici leží stín spuštěný z vEesmírAmiu,
spadaly do hlubin figurky z pEapíru,
jednoho dnAmie tě omrzGí F#(-) všFe, čím jsi dosud žEil,
zbAmiudou ti oči prDmio slzy Amia střepy z rozbitého zErcadla sn(Ami)ů.
Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*: BrAmioukáš si pFomalu tesklivou mAmielodii,
když bloumáš Fulicí, cítíš se sAmiám,
vyčteš si z křGišťáluF tEěžkou mAmielancholii,
říkáš si: mFěsíci, jsi starý krEám!
Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zFrcEadla snAmiů.
|
| |
Karel Kryl:
Karel Kryl:
Karel Kryl:
Karel Kryl:
