PrGodejná slečno, kDoupím trochu citu,
nEmiehleďte, prosím, nH7a váhu,
hCoďte mi klEdimiíče God vašeho bE7ytu,
nA7ež zase ztratím odvahDu.
Nechte tu rtěnku na toaletním stolku,
sundejte tu blond paruku,
je první máj a chci mít svoji holku,
vodit ji parkem za ruku.
®: Protože (třeba že) lHmi7áska je pěkná krEmi7atochvíle,
láska je kHmi7apka medu do čajE7e,
co bylo čAmierné, rDázem změní v bGíléEmi
a z králů dAmiělá lA7okajDe,
protože (třeba že) lHmi7áska je dárek tEmi7elevize,
když nechá pHmi7auzu mezi pořadE7y,
láska je zAmiápis v Dúčetnické knGizeEmi,
láska je spAmiort, a kdDo chce zůstat v lD#ize,
nesmí nic dGát, a vlastně: prHmioč takEmi, Gy,
když stačí bCavit dDivákGy.
Počkáte asi na lepšího lovce,
kam mám to vám vlízt? Na záda?
Já nejsem z těch, co pobloudilé ovce
zahání zpátky do stáda.
Chtěl jsem jen, vážně, koupit trochu citu,
a ne vás nechat se uzívat,
chvíli se projít městem za úsvitu
a pak si s vámi zazpívat.
®:
|
Druhá Tráva:
Karel Plíhal:
Karel Plíhal:
Lucie Bílá:
