Neznám oči, neznám líce,
ale vlasy znám,
máte vlasy vlasatice,
voní jako vzácná svíce,
voní, voní, voní jako chrám.
Nezná tělo, nezná duši,
nezná báje děj,
cítí jak jen srdce buší,
slepý čardoděj,
hádá, hádá, hádá,
hádá, hádá, hádá.
Koketní, ač zcela mladá,
s větrem ve vlasech,
na vraníku jezdí ráda,
nechává si z ruky hádat,
tají, tají, tají se ji dech.
Nezná tělo, nezná duši,
nezná báje děj,
cítí jak jen srdce buší,
slepý čardoděj,
hádá, hádá, hádá,
hádá, hádá, hádá.
Neznám ústa, neznám tváře,
ale vlasy zvoní,
dlouhých řasů plavé záře
mámí bludné bakaláře
k cestám, k cestám, k cestám za tebou.
Nezná tělo, nezná duši,
nezná báje děj,
cítí jak jen srdce buší,
slepý čardoděj,
hádá, hádá, hádá,
hádá, hádá, hádá.
Neznám duši, nemám klíče,
jenom tuším kam
chodíváte v noci tiše
černá jako abatyše,
k tajným, k tajným, k tajným lásky hrám.
Nezná tělo, nezná duši,
nezná báje děj,
cítí jak jen srdce buší,
slepý čardoděj,
hádá, hádá, hádá,
hádá, hádá, hádá.
Cítím vlasy štětináče,
šaška, o němž vím,
celou noc, že tajně pláče
do prázdného květináče,
starý, starý, starý jako šprým.
Kdo to kdy viděl,
šašek z šaška si šašky dělá před šašky,
to spíš je lepší plná flaška
než tahle bohaprázdná fračka,
já se jdu dívat do flašky.
Neznal osud, neznal blázna,
neznal jeho pád,
poznal jen, že díky bláznem stačí zakopnout,
padat, padat, zapadat,
padat, padat, zapadat.
Madlenko,
ty tanečnice z panské kuchyné,
nelišíš se od světice,
nežná jako holubice,
vrní, vrní, vrní za mlýnem.
Co je moc, to je moc,
za chvíli přivedou žebračku,
půjdeme domů, miláčku.
Nezná tělo, nezná duši,
nezná báje děj,
cítí jak jen srdce buší,
slepý čardoděj,
hádá, hádá, hádá,
hádá, hádá, hádá.
Rozvod, černá smůla,
prudké touhy proud,
orgán srdce, v proudu plula,
jak si dáma zamanula,
ukout, ukout, ukout páry pout.
Pralesy přesliček,
houštiny smutku,
trs jarných kočiček,
ze zármutku,
pod modrým atlasem
dáma se schová,
básníku, libej zem
a ztrácej slova,
divoká přeslička, zelené pláně,
schovej mě pod víčka,
připrav saně,
škoda, že siréno máš srdce z mramoru
a že má moře dno,
a že má moře dno
a že má moře dno...
|
Josef Laufer:
