Já z dGmiálky slByším zvFony znGmiít,
v jejich srdcích pFulsuje krGmiev,
vím, jak bývá tBěžké FobjevGmiit
zlaté zrno v mDoři plGmiev.
Mí andělé jsou hladoví
stejně tak, jako já,
marně čekám, kdo mi odpoví,
proč se život těžký zdá.
Jako socha, kámen bez jména
musím tady stát,
můj výkřik vrátí ozvěna
a ze zdí vane chlad.
®: Tak pojď vBolat jFako jGmiá, mluvit jDako jGmiá,
pojď zpBívat jFako jBá, ať nD#ápěv křídla mDá.
Každý z nás už dlouho hledá brod
řekou všedních dnů,
stále slyším stejný doprovod,
slyším pláč a štěkot psů.
Mokrou dlaní smyju z okna prach,
kdo ví, odkud přiletěl k nám,
začne nový den a zmizí strach,
vidím to, co vidět mám.
®:
=1.
|