Tam, kde staré stromy ticho utápí,
tam stojí domek malým detem najatý
Tam, kde končí plot a ticho začíná,
žena stojí, nikdo si ji nevšímá
a chlapec, který čmárá v bláte netuší , netuší
že tenkrát se ji chtelo sveta užívat,
že lhal ten, kdo si troufal říct, že má ji rád,
a tvrdil, že ji tenhle chlapec v náručí nesluší , nesluší
Na chlapce mává a ptá se hlasem vzdáleným,
jak malý jmenovat te smím ?
A rychle slzu utírá a maličký se usmívá
Ta žena divnou úzkost tají
a chlapci tiše povídá
Utečem tou bránou, budu zase tvoji mámou
nejsem cizí povídá a povídá
Nekolik kapek dešte smívá
obrázek mámy blátivý
vidí svoji mámu , leze přes tu velkou bránu
hojit ránu zoufalou
Ve dvou jednou vzlétnou
pak uslyšíte jak se ptá
Povídá : Mámo , mámo, mámo,
máš stejné oči jako já
Povídá : Mámo , mámo, mámo,
máš stejné oči jako já |