Tak tu stojím jako kůl už od půl osmý,
dlouho prší a jsem vehnán do úzkých,
jako zlámaná deska bez písní,
úplně sám v tom počasí psím,
rub a líc – polní tráva je má sláva, nic víc.
Jó, bendžo už nenaladím, dnes končíme revue,
ať odpustí mou povahu zlou má jediná lady,
je přeci mých kluků máma, jenže já neměl pít
a tím se každé sukni zalíbit,
rub a líc – polní tráva je má sláva, nic víc.
Dívkám, co před hvězdou se kolena lámou,
říkám, ať neskončí s podivnou fámou,
já jsem k něbi proletel svůj dlouhý pád,
je to pár dnů, co opustil mě můj kamarád.
Je konec slávy, davy můžou klidně zazlívat,
teď půjdu domů dětem zazpívat,
rub a líc – polní tráva je má sláva, nic víc.
Je konec slávy, davy můžou klidně zazlívat,
teď půjdu domů dětem zazpívat,
rub a líc – polní tráva je má sláva, nic víc.
Rub a líc – polní tráva je má sláva, nic víc.
|