CKdysi krásná, kdysi módní, kdysi nová,
Fna smetišti polobotka semišová.
ami
V útrobách té semišky
Fusadily se myšky
Ca ty myši v skrýši slyší Gdivná slova:
CKde je asi moje pravá kamarádka,
Fproč jsem sama na smetišti zvaném skládka?
ami
Snad se na mě nehněvá,
Fže jsem na všechno levá,
Clevá bota, která vzala Gživot zkrátka.
CVzpomínáš, Gneříkej, že amine,
Fjak jsme byly Cv Praze koupeGné,
Fjak jsme pozdě k ránu
Cchodívaly z flámů,
Fjak jsme byly v Poděbradech Cna dovoleGné.
CVzpomínáš, Gneříkej, že amine,
Fjak jsme byly Ckrásně kožeGné,
Fjak jsme byly v gala,
Ca jak hudba hrála,
Fjak jsme byly krásně GrozpoložeCné.
Tak si zpívá polobotka neduživá,
už je sivá, už si světa neužívá.
S vyplazeným jazykem
na smetišti velikém,
stará bota, leklá bota, bota tklivá.
Rozpadá se vlivem deště šněrovadlo,
její srdce ale ještě neuvadlo.
I když semiš plešatí,
chtělo by se plesati,
myslí na bál, na procházku, na divadlo.
Vzpomínáš, neříkej, že ne,
jak jsme byly v Praze koupené,
jak jsme pozdě k ránu
chodívaly z flámů,
jak jsme byly v Poděbradech na dovolené.
Vzpomínáš, neříkej, že ne,
jak jsme byly krásně kožené,
jak jsme byly v gala,
a jak hudba hrála,
jak jsme byly šťastně rozpoložené.
Neslyšíme na smetišti žádná slova,
jelikož jsou velmi tichá,
semišová.
|
4tet:
Jaroslav Uhlíř:
Zdeněk Svěrák:
Zdeněk Svěrák:
Zdeněk Svěrák:
