Zas mlčíš nahlas zasněná, za sklem zas Tě mám, poznám to, když seš raněná, žhne magma pod povrchem vět, vět, cos vzala zpět, slov, co o nich chceš nevědět. Skrejváš přede mnou, bolest už snad stou, vrásky pod maskou, však dál tu jsou. Z paravanů dál stavíš svoje skrýše, plánuješ a buduješ a stejně víš, že dál jen zkoušíš hrát. Že Ti nevadí to, co má se zas dít, jenže tyhle pocity, ty nejde zazdít, víš, že přijde zkrat. Tváříš se, že to nebolí, že ač bylo líp, zvládneš překlenout cokoliv. A city, který nevyvřou, na patře Tě dřou a pak za Tebou chodí tmou. Vrásky pod maskou, jak víš tu jsou. Z paravanů dál stavíš svoje skrýše, plánuješ a buduješ a stejně víš, že dál jen zkoušíš hrát. Že Ti nevadí to, co má se zas dít, jenže tyhle pocity, ty nejde zazdít, víš, že přijde zkrat. Pak se nad Etnou mračna rozlétnou, pak se na vždycky uzly Botnický přetnou. Z paravanů pak zbydou jenom třísky, láva zničí všechno, co Ti bylo blízký, vše, co měl jsem rád. Máš strachů víc, než Tvý srdce zvládne vlíct, jen pust je ven, dej si říct. Z paravanů dál stavíš svoje skrýše, plánuješ a buduješ a stejně víš, že dál jen zkoušíš hrát. Že Ti nevadí to, co má se zas dít, jenže tyhle pocity, ty nejde zazdít, víš, že přijde zkrat. Pak se nad Etnou mračna rozlétnou, pak se na vždycky uzly Botnický přetnou. Z paravanů pak zbydou jenom třísky, láva zničí všechno, co Ti bylo blízký, vše, co měl jsem rád.