*** Autor textu: Michael Prostějovský *** Autor hudby: W, Ziegler, J. Gerlach | Kam z očí tvých,
kam zmizel smích ?
Kam z očí tvých,
kam zmizel smích ?
Až ji zase potkáš,
řekni, že mi v nocích bezesných,
hlavou její jméno zní,
že ji pořád mám
tak jako úsvit ranní hvězdu rád
a že kdykoliv se vrátit smí.
Tos jí vzkázal,
vzkázal přece tolikrát,
bloudí v závějích,
stále tvrdí,
že se k tobě nechce znát,
je to jinak, známe ji.
Chová se jak dítě,
pláč střídá smích,
když jsi mu vzal
s čím si hrálo,
rádo potrápí tě,
pýchou všech pých,
když ho příliš hýčkáš,
všechno se mu málo zdá.
Její zrcadlo, prázdný šatník,
koupelna i stůl,
pořád na svém místě jsou,
cestou ať jen koupí,
někde něco k jídlu:,
cukr, mléko, sůl,
kuchyň zeje prázdnotou,
rád bych řek jí,
až se trochu zešeří,
že se vůbec nezlobím
a že navždy zmizel
i ten, co ji odved
a pak opustil,
škoda našich prázdných chvil.
Patříme dál k sobě,
víc než se zdá,
na věky příštích dní,
patříme dál k sobě,
víc než se zdá,
oběma nám dávno
v žilách stejná píseň zní.
Já vím,
já vím,
já vím,
patříme dál k sobě,
víc než se zdá,
na věky příštích dní,
patříme dál k sobě,
víc než se zdá,
oběma nám dávno v žilách
stejná píseň zní.
Patříme dál k sobě,
víc než se zdá,
na věky příštích dní,
patříme dál k sobě,
víc než se zdá,
oběma nám dávno v žilách
stejná píseň zní.
Já vím,
já vím,
já vím.
|
|