Karel Plíhal
Hrací strojek
1. ANad svátečním Epitím F#mičekáš, kdy už cDhytím,
Ckdy už jiskDra E4sus, Epřeskočí,
nAáhle mezi řEečí vF#mie tmě ruka nDěčí
zlCatým klíčkem EotočAí.
2. Stává se to zřídka, čas jak stará zídka
na prášek se rozdrolí,
pán se dvorně klaní, k tanci vyzve paní,
roztáčí se soukolí.
R: FTiše cinká strojek hArací, Ftóny hodné mistra skCláře,
mFizí v dálce kdesi v mrAacích, kdFe se rozpouštějí v pCářeE.
3. Pán se stále klaní roztančené paní,
nic jinýho neumí,
ač má v hlavě zmatky, kolečka a drátky
jeho vášně utlumí.
4. Tak jí aspoň znova šeptá něžná slova,
ona se jen usmívá,
ve strojku to chřestí, zvonivýho štěstí
pomaloučku ubývá.
R:
5. Poslední dvě noty zpité do němoty
mizí na dně skleniček,
pán se ohnul v pase, a tak skončila se
krátká láska na klíček.
|
Druhá Tráva:
Karel Plíhal:
Karel Plíhal:
Lucie Bílá:
