Zhasni světlo, chci se bát. Zhasni a pojď si se mnou psát. Prsty po těle, probdít hodiny nedospěle. Zhasni světlo, ať můžem' si přát, co všechno mohlo by se ještě tak stát. Někdy se nesměle jen tak ptáš a víš... Že mi z toho mrazí. Naše spojení v nesnázích. Vedle sebe nazí. Jsme jako mezery ve frázích. Na stěnách v zákulisí. Naše dopisy léta visí. Jenom pro Tebe. Jsou mým voláním až do nebe. Na změnách to nezávisí. Jsem, kdo jsem a Ty jsi, kdo jsi. Hlavně, že zůstaneme spolu na další kapitolu. Vždyť víš... Že mi z toho mrazí. Naše spojení v nesnázích. Vedle sebe nazí. Jsme jako mezery ve frázích. Že mi z toho mrazí, když vedle sebe nazí ležíme. A možná, že spolu zestárnem' pak. A možná, že je to všechno jenom tak. Zhasni světlo, ať můžem' si přát. Co všechno mohlo by se ještě tak stát. Hlavně, že zůstaneme spolu na další kapitolu. Vždyť víš... Že mi z toho mrazí. Naše spojení v nesnázích. Vedle sebe nazí. Jsme jako mezery ve frázích. Že mi z toho mrazí, když vedle sebe nazí ležíme. A možná, že spolu zestárnem' pak. A možná, že je to všechno jenom tak. Že mi z toho mrazí. Vedle sebe nazí. Že mi z toho mrazí.