Zastavte se chviličku,
zazpívám vám písničku,
možná špatný příklad dám,
ale říkám vám.
V životě jen jedno platí,
ať máš prachů, co já vím,
bez lásky jsme jen pouhý dým,
jenom pouhý dým.
Žil, byl jednou jistej Jan,
byl to velkej elegán,
v hedvábí spal jako pán,
ale říkám vám.
Přece víte, milí zlatí,
jaký srdce hledá rým,
bez lásky jsme jen pouhý dým,
jenom pouhý dým.
Jan znal všechny salóny,
hrabata i barony,
býval s nimi tu či tam,
ale říkám vám.
Jak se jednou city zhatí,
jeden snídat nemá s kým,
bez lásky jsme jen pouhý dým,
jenom pouhý dým.
Byl to zloděj, lichvář, hlad,
kde moh, tam svý prachy krad,
brzy se bál chodit sám,
ale říkám vám.
Smůla číhá po všech koutech,
třeba v šatu vězeňským,
bez lásky jsme jen pouhý dým,
jenom pouhý dým.
Nastav uši, kdo jsi mlád,
úžívej si a měj rád,
vždyť to trvá sotva den,
ale pozor jen.
Někdo končí život v poutech,
někdo zase manželstvím,
vždyť bez lásky jsme pouhý dým,
jenom pouhý dým.
Tak to byla písnička
ubožáka Jeníčka,
vzkazuje vám, co by rád,
milovat.
|
Světlana Nálepková:
