Písek
Když Ddo těch tvých vln, co nosíš nad obočím, když přijde den,A
a vyDmaže vrásky, to že přišel jsem já, že jsem,A
mám chuGť křičet z lásky nebo probourat zeď
nebo postDavit ti velkej dAům,
víš, noGsíš mi sílu, víru, že smysl má
věřit jaDko dítě představám, snůAm.
Láska je písek, každé zrnko je touha a cit,
písnička krásná, něco, z čeho se dá klidně žít,
ať doba se zmítá nebo plyne jak proud,
stále někdo čeká, blízký jak stín,
když tě ve dveřích svírá, že se nemůžeš hnout,
ruce zapletou se jak veršů rým.
Když dEo těch tvých vln, co nosíš nad obočím, když přijde noc,H
člověk najeEdnou cítí, jak to, co v sobě máme, má moc,H
zlehka dotknAout se kůže, mužem stal jsi se teď,
teď právě dokázEal bys zastavit vlakH,
tAak to je láska, ale kdo už ji zná,
bez křídel nevzElétne, je smutná a jakH.
|
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
