Já jsem ho znal ještě před vojnou
i po ní pak šel mezi nás,
tenkrát měl tvář ještě pokojnou
a hudbu a smích nepropás.
Chtěl dělat jen to, co má vážně rád,
že honbě za prachy se může smát,
šel pěšky, říkal, že je auto krám,
no to se změnil nám.
On pak si vzal dívku zámožnou
a nešel už víc mezi nás,
stává už jen před svou záložnou
a kouká jen jak by tě zkás.
Kde jsou ty časy kdy si zpíval blues,
když sehnal chatu, musel koupit vůz,
na jídle šetřil, zbytek půjčil tchán,
už není vlastní pán
to auťák, pán,
je auťák pán,
je auťák pán,
je auťák.
Den pod ním leží, pak ho leští
a v noci hrůzou nemůže spát,
jen ho hlídá, přikrývá v dešti
a dumá, já to vím,
kde na nový, dieselový brát.
Pán je auťák,
pán je auťák,
pán je auťák,
pán je auťák,
pán.
|
Petr Novák:
Abraxas:
