UDG - Předměstí (2007)
Nejradši mám, když nikam nepospíchám,
jenom tak přemýšlím nad obsahem láhve, sem to já.
A když jsem sám, sem tam sem utíkám,
jako když malíř štětcem mávne, sem to já.
Hraju si divadlo, jako bys tu byla,
než usnu vytvořím prostor pro štěstí, sem to já.
V něm budeš řeka, co se do mě vlila,
budeš mé město, já tvé předměstí, sem to já.
Ref:
Štěstí stéká po stěnách,
kde zas létáš po střechách,
štěstí stéká po stěnách,
kde se skrýváš v ozvěnách.
Nebudu sám, když z láhve si namíchám,
barvu jak myšlenku, jak je to snadné, sem to já.
Maluju dál, když vím, že se nedočkám,
kde není naděje, naděje slábne, sem to já.
Nakreslím labyrint, co kdyby bys tu byla,
úplně potají, tam tě uvězním, sem to já.
Pak budeš barva, co se do mě vpila,
budeš mým městem, já tvým předměstím, sem to já.
Ref:
Štěstí stéká po stěnách,
kde zas létáš po střechách,
štěstí stéká po stěnách,
kde se skrýváš v ozvěnách.
Ref:
Štěstí stéká po stěnách,
kde zas létáš po střechách,
štěstí stéká po stěnách,
kde se skrýváš v ozvěnách. |