Lá la la la ...
Snad mi bylo sedum, vosum,
moc přesně to nevím už,
zatoužil jsem tenkrát silně
mít svůj vlastní ostrý nůž.
V železářství za výlohou
zlákal mně nůž rybička,
kupní cenu čtyři káčé
vytáhnul jsem ze strýčka.
Rybičkou jsem monogramy
vyřezával do stromů,
říkám to jen mezi námi,
nežalujte nikomu.
Uličník jste býval, pane,
to je přece zakázané,
to se poví,
to se poví,
to se poví hlídačovi.
Raděj mu to neříkejte,
už dávno to nedělám
a pak od té doby totiž
málokdy jsem v parku sám.
Vykonávám s jednou slečnou
vobčas parkem procházku,
ať jde hovor o čemkoliv
vždy se stočí na lásku.
Rybičkou pak vyřezávám
probodnutá srdíčka,
stromy ale vynechávám,
vodnese to lavička.
Uličník jste pořád, pane,
to je přece zakázané,
to se poví,
to se poví,
to se poví, hlídačovi.
Vykonávám s jednou slečnou
vobčas parkem procházku,
ať jde hovor o čemkoliv
vždy se stočí na lásku.
Rybičkou pak vyřezávám
probodnutá srdíčka,
stromy ale vynechávám,
vodnese to lavička.
La la la la, to se poví, hlídačovi,
la la la la, to se poví, hlídačovi.
No jo, ale to mi přece nemůžete udělat, ne ?
|
