V dDědečkově židli červotoč bydlí,
dGěda vo tom neví, Dó, kdo mu to poví,
Aaž si jednou děda sedne, žDidle se pod ním prolomí,
jAako křída v tváři zbledne Da rukama zalomí,
řGekne tiše:"Je to rána, bDyla to židle památná,
rEukodělně udělána Aa tím skoro posvátná."
®: ČGervotoč, ač nemá zuby jDako krokodýl,
prGohryže se každým dřevem nAapříč, napodDýl.
*: PAomalounku dřevo žmoulá Da vůbec mu nevadí,
žEe naň lidé nadávají, žAe ho mají neradi.
®:
Náš děda se bojí vo svý zdraví tuze,
obává se virů, sádry, rychlý chůze,
a přitom ho nenapadne, že nepřítel mrňavý
kuje zatím pikle zrádné jemu přímo u hlavy,
jenom židle, ta to tuší, že je vnitřně hlodána,
nikdy to však neprozradí, nebyla-li tázána.
®: + prGohryže se nAapříč, napodDýl ...
|
Jaroslav Hutka:
2 Unlimited:
Collegium Musicum:
