Venku se už rozednívá,
ona je ještě tady,
kde nikdo neruší.
Narozeniny měla včera v noci,
nic víc neslyšela.
Chceš se vidět létat ve světle temnoty,
otevři tvůj dárek a všechno leží připraveno,
zavřít oči a skrz..
Její první bodnutí do štěstí,
rána zůstane navždy,
zlatého okamžiku,
a pokaždé to bude horší,
stíny a světlo,
vezmou její pohled,
Víc se nevrátí.
Venku se už rozednívá,
ale její noc nekončí,
nějaká ruka jí hladí po její tváři.
Vždycky když to bolí,
je úplně sama,
přece po poslední dávce,
už víc nebrečela.
Zavře oči a skrz
A ještě jedno bodnutí do štěstí,
rána zůstane navždy,
zlatého okamžiku,
a pokaždé to bude horší,
stíny a světlo,
vezmou její pohled,
Víc se nevrátí.
Po každé poslední dávce,
to potřebuje ještě jednou...ještě jednou
Po každé poslední dávce,
to potřebuje ještě jednou...ještě jednou,
naposled..
Všichni se dívají,
jí je to úplně jedno,
potřebuje ještě jednou.
Její poslední bodnutí do štěstí,
rána zůstane navždy,
zlatého okamžiku,
posledního v jejím pokoji,
stíny a světlo,
vezmou její pohled,
Víc se nevrátí.
Nebe se zatáhne,
její sen zůstane nedosněný...
|