Kousek dál,
jen malounko stranou,
za nízkou branou
tu stojí jak stál.
Krok v trávě ztlum,
ty, kdo sem patříš,
až nad loukou spatříš
ten můj duhový dům.
Ten dům
důvěrně znám,
z dětství už mám
od něj svůj klíč.
Jen v něm jen stůl
a prázdný rám,
jen pár židlí
a prach,
pár stínů, co bydlí
v koutech, kde tančí
a hrají si v tmách.
Do vázy dám
dvě poupátka růží,
až sám a rád
tu překročíš práh.
Ten dům
důvěrně znám,
pod bílou zdí
zčernalý trám,
ten, který nám
snad už se zdál
jednou.
Ten dům
já důvěrně znám,
je můj a tvůj,
patří už k nám,
ke příštím dnům,
ke vzpomínkám,
láskám,
všem tajemstvím
a všem přísahám,
ten dům nás chrání,
já vím.
|
