Brzo ráno koukám jak blázen,
dřív než jsem stačil na kafe dát,
zvonek křičí, no je snad zlej sen,
koho to sem čerti nesou,
otevřu a tam kamarád.
Čau, kámo, omlouvám se,
mám velkej problém,
chlap, co prachy mi vrátit měl
je asi vydařenej podnikatel,
někam fouknul, slehla se po něm zem.
Ladím svoji starou káru, zejtra jedu rely,
jen tak-tak bude to hotový
a doma na mně ani pes nemluví,
za dva pátky máš zpátky háky celý.
Závody to je můj sen,
jel jsem už pár velkejch cen,
benzín voní, stovky koní,
každej by chtěl mít svůj velkej den.
Bylo mi ho líto a já vejplatu mu pujčil,
že prý už je to naposled
a byl šťastnej, že může závod jet
a za vítězství, že prý svou hlavou ručí.
Závody to je můj sen,
jel jsem už pár velkejch cen,
benzín voní, stovky koní,
každej by chtěl mít svůj velkej den.
Měl pravdu, vyhrál, i když nedostal se za cíl,
ta divná postava ze sádry
je můj kámoš a auťák na hadry,
jak ho znám, tak stejně se nepoučil,
nečekám, že vrátí mi, co si pujčil.
A když mi můj kluk řek,
že chce bejt závodník,
já mu ji málem vyšil.
|