Když v noci kraj má víčka zavřená,
hoř ohni můj, ať tvář mi zčervená,
pak ruka má do strun se zaplétá
a píseň stoletá, jak tažný pták, pryč odlétá.
Leť písničko k mistům vzdáleným,
kde svou mámu i lásku tajnou máš,
leť tam, kde je vítr, tam vládne s ním,
pozdrav známé a zpátky se vrať.
Jsem stále sám, jen žáby roznesou,
jet a či dát si schůzku se třtinou,
já chvél se dál jak cvočky pod zimou
a lžíce plechovou, ať dobře spím, se ctí novou.
Leť písničko k mistům vzdáleným,
kde svou mámu i lásku tajnou máš,
leť tam, kde je vítr, tam vládne s ním,
pozdrav známé a zpátky se vrať.
Až v ohni mém už dřívka pohasnou,
jen vychutnám tu chvíli úžasnou,
les hrozí tmou a cítím mírný chlad,
já půjdu na mech spát,
o blížných svých nechám si zdát.
Leť písničko k mistům vzdáleným,
kde svou mámu i lásku tajnou máš,
leť tam, kde je vítr, tam vládne s ním,
pozdrav známé a zpátky se vrať.
|
