La la la la...
Stávala před tím nádražím,
krásnější než umím říct,
sváděla, ať se odvážím,
čím dál tím, čím dál tím víc.
Dálkou neznámou
se vydat s ní já sám,
dálkou neznámou,
pak projet sem a tam.
Mít ve chvíli té před sebou
svět jako mámin tác,
jet dálkou neznámou,
když mně bylo jedenáct.
La la la la ...
Mít ve chvíli té před sebou
svět jako mámin tác,
jet dálkou neznámou,
když mně bylo jedenáct.
Dál stojí před tím nádražím,
v létě i za plískanic,
říkají, že tu překáží,
čím dál tím, čím dál tím víc.
Dálkou neznámou
už nejezdí jak dřív,
dálkou neznámou,
ne, není žádný div.
Vím, že ji záhy odvezou,
vím je to starý krám,
tou dálkou neznámou
a víc se jí nedočkám.
Dálkou neznámou,
tou lokálkou jet k vám,
dálkou neznámou
pak projet sem a tam.
Mít ve chvíli té před sebou
svět jako mámin tác,
jet dálkou neznámou
a písně tak světem hrát
a písně tak dětem dát
a písně tak dětem dát.
|
