Z ničeho nic, pouze z dlouhé chvíle,
začal jsem psát dopis mojí milé,
jelikož mé pero mělo poruchu,
tak napsal jsem ten dopis prstem do vzduchu.
Divil jsem se jak jsem náhle smělý,
takových slov člověk často zželí,
člověk často pravé city zapírá,
však tenhle dopis zastínil by Shakespeara.
Myslel jsem si, že má slova zmizí,
že rozplynou se jako sen,
překonám tím malou vnitřní krizi
a dopis zůstane neprečten.
O tom jsem však neměl ani zdání,
že ráno přijde mi od ní psaní,
o tomhle jsem neměl ani potuchu,
vždyť napsala mi: Mluvíš chlapče do vzduchu.
Myslel jsem si, že má slova zmizí,
že rozplynou se jako sen,
překonám tím malou vnitřní krizi
a dopis zůstane neprečten.
O tom jsem však neměl ani zdání,
že ráno přijde mi od ní psaní,
o tomhle jsem neměl ani potuchu,
vždyť napsala mi: Mluvíš chlapče do vzduchu,
vždyť napsala mi: Mluvíš chlapče do vzduchu.
|